Bretagne

Voda ve mně probouzí tolik vzpomínek, obrazů, ale i tvarů, že takřka nevím, kde začít. Voda má pro mě mnoho podob, vždy mi působí potěšení provázet potok, jít podél břehu ve směru plynoucí vody, dívat se na lomy světla, na hladinu, která je někdy rovná a čistá jako křišťálové sklo, jindy zkalená a zvlněná neklidem beroucí vše co ji přijde do cesty. Nepatrný detail života vody stává se tak pro mě uměleckým obrazem, tvarem. Často vzpomínám na zcela mimořádný pocit a údiv nad tím, jak působil kus popraskaného skla, když jsem jej položila do vod potoka, jakoby ožil.

VZPOMÍNKY Z CEST PO BRETAGNI (2007)

Když jsem poprvé viděla oceán bylo to v Bretani. Je to kraj objevený a milovaný řadou umělců. Vladimír Kopecký mi tento kraj doporučil se slovy: „Tam se ti bude líbit“, a měl pravdu. Zde tváří tvář oceánu člověk tak nějak víc vnímá pojem nekonečnosti a snad i času. Oceán se zde zapisuje zbrázděnými rýhami do skal i do tváře krajiny. Když spí západní vítr, je i moře tiché, klidné jako povrch zrcadla, ale když se probudí a sáhne po biči, moře se prohne, zaúpí a rozezpívá se temnými tóny hlubin a všemi podoby nářků i vzdoru. Živly si tu dávají dostaveníčko, jako by chtěly ukázat, že tu člověk nemá co dělat. Hovoří spolu silnými hlasy bouřlivě a bez ostychu. Oceán, skály, kameny a barvy pobřeží mě natolik uchvátily, že jsem se rozhodla vtisknout sklu svoji vzpomínku na tuto jedinečnou krajinu.

Technika: sklo spékané a lehané do formy. Celkové rozměry 150 × 100 cm. Jedna deska 50 × 50 cm. Prodáno.

Prodáno

Tavené sklo Interiéry Lehané